Heaven
Naleznete zde vše, co se týká křížových výprav
I. křížová výprava
Na křižovatce civilizací
Není to záviděníhodný osud, být zemí na průsečíků cest, jakou je Palestina. Kdokoli chtěl z Afriky do Asie, kdokoli chtěl z Asie do Afriky, ať už to byli Egypťané, Babyloňané, Římané, Peršané nebo Arabové ...
Politická situace v Evropě
Nejvýznamnějšími politickými celky v Evropě ve druhé polovině 11.století byla Svatá říše římská, Francie a Byzantská říše. Z nich jen Byzantská říše byla centralizovaným feudálním státem v plném slova smyslu.
Koncil v Clermontu
V polovině sychravého měsíce listopadu 1095 prožívalo město Clermont ve francouzské Auvergni vzrušené dny. Za účasti 200 biskupů, 13 arcibiskupů a bezpočtu prostých duchovních a rytířů zde zasedal církevní koncil svolaný papežem Urbanem II.
Tažení křižáků pod Konstantinopol
Nejrychlejší a nejživější odpověď na papežovu výzvu nepřišla z vládnoucích tříd, nýbrž ze zcela jiného prostředí – z venkovského a městského lidu. Již koncem roku 1095 zahájil ve Flandrech a na dolním Rýně horlivá kázání ve prospěch výpravy malý, nevzhledný mnich Petr.
Obléhání Nikáje
Když se začátkem roku 1097 zlepšilo počasí, byla většina křižáků přeplavena přes Bospor. Armáda postupovala po staré římské silnici z Nikomedie do Nikáje na území dosud ovládané Seldžuky. Nikáje dosáhli křižáci 6.května 1097 a vzápětí zahájili obléhání.
Bitva u Dorylea
Týden po dobytí Nikáje vyrazilo křižácké vojsko k východu. Pro snadnější zásobování se rozdělilo do dvou proudů. V prvním šli Normané spolu s rytíři Roberta Flanderského a Štěpána z Blois, ostatní vyrazili s jednodenním odstupem.
Pochod Malou Asií
Po bitvě u Dorylea postupovalo křižácké vojsko dále na jih. Jejich hlavním nepřítelem už však nebyli Turci, nýbrž vedro a žízeň. Podél cesty nebyly žádné studny ani jiné zdroje vody. Když vojsko došlo v polovině srpna do města Ikonion, bylo na pokraji svých sil.
Obléhání a pád Antiochie
Antiochie měla ve středověku velmi významné postavení. Patriarcha antiochijský zaujímal v raně křesťanské době čelní postavení mezi církevními hodnostáři. Antiochie byla však také metropolí syrského obchodu, branou do vnitrozemí.
Bitva před Antiochií
Muslimské síly, které měly definitivně porazit křižáky, se sešly nedaleko Qinnisrínu, který byl tradičním shromaždištěm armád, protože v okolí se nacházely bohaté pastviny pro koně. Ještě před příchodem k Antiochii se Korbugha pokusil dobýt na Balduinovi Edessu.
Balduinovo dobrodružství na horním Eufratu
Hledáme-li příčiny slavného vítězství křižáků u Antiochie, musíme ještě uvést jednu závažnou okolnost. Kdyby byl Korbugha přišel před Antiochii o několik dnů dříve, byl by zastihl evropské rytíře ještě před branami města a mohl je snadno zničit. Příčinou jeho zpoždění bylo, že se cestou od Mosulu k Antiochii zdržel marným třítýdenním obléháním Edessy.
Na cestě k Jeruzalému
Dobytím Antiochie se křižáci stali přímými sousedy Aleppa, kde v té době vládl Ridván, syn Tutušův. Další ze synů a nástupců Tutušových Dukak vládl v Damašku. Tito dva turečtí velitelé se nyní stali hlavními nepřáteli křižáckého tažení.
Dobytí Jeruzaléma
Na palestinské půdě stanuli rytíři u konce výpravy. Zde teprve měl jejich výboj dostat svůj pravý smysl - „osvobodit svatá místa a pomoci východním křesťanům“, jak se pravilo v Clermontu.
Ochránce Svatého hrobu
Pro velkou část křižáckého vojska dobytím Jeruzaléma výprava končila. Považovala svůj slib za splněný a těšili se již na návrat s bohatou kořistí zpět domů. Přesto všeobecně uznávali, že je nejprve třeba uvést do pořádku jeruzalémské záležitosti a zabezpečit tam křesťanskou vládu.